Scénotest – možnosti analýzy pro praxi i výzkum
Abstrakt
Scénotest je podnětnou projektivní metodou, která je využitelná v praxi diagnostické i terapeutické. Díky návratu této metody do českého psychodiagnostického prostředí vzniklo již několik prací, které se Scénotestu cíleně věnují. V tomto článku (a v online přílohách) by měly být shrnuty alespoň základní dostupné informace o této metodě, která byla a je výsostnou metodou v rámci rakouské, německé či švýcarské psychologické vývojové diagnostiky a dětské psychoterapeutické praxe. Článek se zaměřuje především na hledisko formální analýzy Scénotestu a pokouší se poskytnout prakticky i výzkumně využitelné informace o této metodě.
Klíčová slova
Scénotest, projekce, psychoterapie, psychodiagnostika, von StaabsLiteratura
Altman, Z. (1998). Test stromu. Praha: PPP.
Axline, V. M. (1947). Play therapy: The inner dynamics of childhood. Cambridge: Houghton Mifflin.
Borecký, V. (1996). Mimetická konstruktivní hra, in: Imaginace a kultura. Praha: Karolinum. S.59–68.
Borecký, V. (1974). Interpretační hypotézy technik univerza a práce s experimentální verzí testu. Psychiatrická klinika Brno-Bohunice [nepublikovaná materiálová práce].
Cooper, J. C. (1987). An Illustrated Encyclopaedia of Traditional Symbols. NY: W. W. Norton & Co. Inc.
Dahlke, R. (2000). Nemoc jako symbol. Praha: Pragma.
Engels, H. (1957). Eine spezielle Untersuchungsmethode mit dem Sceno-Test (von Staabs-Test) zur Erforschung der normalen kindlichen Persönlichkeit. Münster: Aschendorffsche Verlagsbuchhandlung.
Ermert, C. (1997). Scenotest-Handbuch: Scenotest-Diagnostik; Anleitung zur Durchführung und Auswertung; Entwicklung und Evaluation. Bern: Hans Huber.
Fliegner, J. (1995). Scenotest-Praxis: ein Handbuch zur Durchführung, Auswertung und Interpretation. Heidelberg: Asanger.
Gitlin-Weiner, K., Sandgrund, A., & Schaefer, Ch. (Eds.). (2000). Play Diagnosis and Assessment. New York: John Wiley & Sons, Inc.
Höhn, E. (1951). Entwicklungsspezifische Verhaltensweisen im Sceno-test. Sonderdruck der Zeitschrift für Psychotherapie und medizinische Psychologie, 1 (2).
Humpolíček, P. (2004 a). Scénotest – příručka pro praxi. Brno: M.S.D.
Humpolíček, P. (2004 b). Scénotest – specifika formální a obsahové analýzy u dětí se soudně nařízenou ústavní výchovou z důvodu asociálního chování. Brno: Psychologický ústav FF MU v Brně [disertační práce].
Humpolíček, P. (2005). Specifika stavby scény u dětí s poruchami chování. In Heller, D., Procházková, J.; & Sobotková, I., Psychologické dny 2004: Svět žen a mužů. Polarita a vzájemné obohacování. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci [AUPO, Psychologica 35].
Jäger, R. S. (1986). Der diagnostische Prozess. Eine Diskussion psychologischer und methodischer Randbedingungen. Göttingen: Hogrefe.
Knehr, E. (1961, 1982). Konfliktgestaltung im Scenotest. München: Reinhardt.
Oaklander, V. (2003). Třinácté komnaty dětské duše. Dobříš: Drvoštěp.
Petermann, F. (1994). Verhaltenstherapie mit Kindern. Baltmannsweiler: Röttger.
Royt, J. (1998). Slovník symbolů. Kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii. Praha: Mladá fronta.
Schaefer, Ch. E., & O´Connor, K. J. (Eds.). (1983). Handbook of Play Therapy. New York: John Willy&Sons.
Schaefer, Ch. E., Githin, K., & Sangrund, A. (1991, 1994). Play Diagnosis and Assessment. New York: John Willey & Sons.
Staabs, G. von (2001). Scénotest. Praha: Testcentrum.
Stora, R. (1963). Le test de dessin de l'arbre, principales méthodes.
Psychologie projective I. Numéro 225, 17 (fasc. 2–7), p. 253–265.
Svoboda, M. (1999). Psychologická diagnostika dospělých. Praha: Portál.
Svoboda, M., Krejčířová, D., & Vágnerová, M. (2001). Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Portál.