„Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným…“ mám chuť pronést s postavou románu Rozmarné léto. Místo okurkové sezóny přineslo léto v našich zemích tornádo. V rychlém sledu následoval útok na úřednici úřadu práce. Hodně práce pro krizovou intervenci, střednědobou a dlouhodobou péči o zasažené osoby. Vše jsme pak měli možnost zčerstva diskutovat na mezinárodním psychologickém kongresu ICP 2020, který se s ročním zpožděním konal v online podobě v červenci tohoto roku. Prostě kolegové psychologové v mém okolí se toto léto nenudili a pocity z něj jsou ambivalentní. A to nám ještě nedozněly dopady pandemie…

Dobrou zprávou také je, že se děti vrátily do škol. Špatnou zprávou jsou počty dětí na čekacích listinách dětských psychologů a psychiatrů. Dává nám to podnět k zamyšlení nejen nad strukturou psychologických služeb pro děti, tak nad naším způsobem výchovy, který patrně děti dostatečně nepřipravuje na zvládání zátěže. Průměrné dítě z Evropy prý má reálnou šanci zažít za svůj život 3 až 4 živelné pohromy. Jednu pohromu ve formě pandemie už má současná generace dětí a mladých lidí vybranou. Některé děti zažily tornádo. Naším úkolem je provést děti svým příkladem i přímou podporou touto zkušeností tak, aby již byly na svou druhou a třetí katastrofu připravené a podílely se na budování odolných komunit.

Zmíněné události jsou příliš čerstvé, a ještě nejsou v tomto čísle časopisu reflektovány. Jsem si jistá, že v některém z dalších čísel události tohoto léta dostanou svůj prostor. Číslo, které se chystáte přečíst, odráží pestrost pozdního jara a věnuje se řadě praktických doporučení pro psychologickou praxi. Přejeme čtenářům příjemné počtení a hodně psychické odolnosti při návratu k běžnému životu.

Simona Hoskovcová
Září 2021