Jak se daří inkluzi u nás a na Slovensku.
(recenze)

Marie Najmonová

Slovo inkluze patří v posledních letech mezi jedno z nejpoužívanějších slov nejen českých pedagogů a odborníků ve vzdělávání, ale třeba i rodičů dětí školou povinných, i těch do školy se teprve chystajících. Publikací, které se problematice inkluze a zvláště inkluzivnímu vzdělávání věnují, se objevilo na českém knižním trhu v posledních třech letech více. Což je celkem pochopitelné, protože u nás je inkluze a inkluzivní vzdělávání spojováno především se vzděláváním žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, které bylo právě před třemi lety legislativně upraveno. Tuto souvislost ale v knize Romana Vorlíčka Jak se daří inkluzi u nás a na Slovensku nehledejme. Již v tomto kontextu je jeho kniha jiná.

Určitě doporučuji nepřeskočit Předmluvu ke knize. Autorem je lingvistický antropolog Tomáš Samek a jeho úvahu Inkluze a naše budoucnost: O třech paradoxech veřejného prostoru (s. 16 – 23) považuji za zásadní nejen k recenzované knize, ale především k pochopení inkluze v souvislosti s jejím vnímáním naší společností.

https://doi.org/10.29364/epsy.361