Únava jako projev deprese
Ve své praxi ambulantního psychiatra a psychoterapeuta se velmi často setkávám s pacienty, kteří udávají jako jednu ze svých potíží mnohdy tu nejvýznamnější – pocit únavy. Téměř vždy dodávají, že se jedná o únavu tzv. nepřirozenou, tedy že mají pocit únavy i tehdy, když vědí, že k tomu nemají reálný důvod; případně že je unavuje i to, co je dřív neunavovalo a o čem vědí, že by je unavovat nemělo. Právě toto zjištění je zřejmě důvodem toho, že v naprosté většině případů předpokládají psychický původ tohoto stavu a k jeho řešení vyhledají psychiatra. Jistě lze tento fakt přičíst také neustále se zvyšující informovanosti populace. Současně je samozřejmé, že je nutno dodržet příslušné medicínské postupy a ve spolupráci s dalšími odborníky provést potřebná vyšetření, která pokud možno co nejpřesněji určí skladbu etiologie toho, co pacient pociťuje jako pro sebe nepřirozenou únavu. Velmi často se zjistí, že se jedná o kombinaci faktorů somatických i psychických, které se navzájem ovlivňují. V další léčbě je pak nutná interdisciplinární spolupráce.