Hodnocení rodinných vztahů z pohledu dívek a mladých žen s mentální anorexií
Abstrakt
Článek se zabývá problematikou vztahu mentální anorexie a rodinného
prostředí. V teoretickém úvodu podávám krátké vymezení mentální
anorexie (diagnostická kritéria, prognóza nemoci, teorie vzniku mentální
anorexie, somatické komplikace a terapeutické přístupy). Dále se stručně
věnuji problematice rodiny, jež tvoří první sociální prostředí
dítěte, nejvíce formuje osobnost jedince a ve své podstatě je
nenahraditelná.
Cílem výzkumu bylo zmapovat rodinné vztahy a jejich dynamiku z pohledu
dívek a mladých žen s mentální anorexií. Těžiště spočívalo
v kvalitativní metodologii. Použité metody: polostrukturovaný rozhovor a
Test rodinného systému (FAST), který na tuto problematiku ještě nebyl
v České republice aplikován. Výzkumný soubor tvořilo osm respondentek ve
věkovém rozmezí 18–28 let. Kritérii bylo, aby byly svobodné, bezdětné,
pocházely z úplných rodin a s mentální anorexií se léčily ambulantně
nebo byly kvůli ní hospitalizovány.
Dále článek obsahuje výsledky Testu rodinného systému, který je zaměřen na hodnocení těchto dimenzí: koheze, hierarchie, adaptabilita a flexibilita. Jsou uvedeny výsledky polostrukturovaného rozhovoru s dívkami. Jak z rozhovoru, tak z Testu rodinného systému vyplynulo, že dívky pocházejí z dysfunkčního prostředí, v němž byly hádky a nedorozumění na denním pořádku. Necítily oporu, citové zázemí, zájem. Navíc se v rodinách ve zvýšené míře vyskytovala agrese jak verbální, tak i fyzická. Proto není žádným překvapením, že se dívky v rodinách necítily dobře a na své dětství s radostí nevzpomínají.
Z výzkumu vyplynulo, že v terapii mentální anorexie je nutné pracovat s rodinou, nebo, pokud to není možné, alespoň s rodinnými tématy. Řešení rodinných problémů totiž napomáhá k dosažení terapeutického cíle. K diagnostice rodinných vztahů a ke sledování účinnosti rodinné terapie považuji za vhodné použít Test rodinného systému.
Klíčová slova
výzkum, terapie, mentální anorexie, rodinaLiteratura
Beavers, R. (1977). Psychoterapy and Growth. A Family Systems Perspective. New York: Brunner/Mazel.
Bruch, H. (1978). The Golden Cage. London: Harvard University.
Faltus, F. (1979). Anorexie mentalis. Anorektické syndromy, jejich diagnostika a léčba. Praha: Avicenum.
Gehring, T. M. (2005). Test rodinného systému – FAST. Praha: Testcentrum.
Höschl, C., Libiger, J., & Švestka, J. (2002). Psychiatrie. Praha: Tigis.
Kocourková, J. (1997). Mentální anorexie a mentální bulimie v dětství a dospívání. Praha: Galén.
Koutek, J., & Kocourková, J. (2005). Suicidální chování u pacientů s poruchou příjmu potravy. Česká a slovenská psychiatrie, 101, 26.
Krch, F. D. (1999). Poruchy příjmu potravy: vymezení a terapie. Praha: Grada.
Minuchin, S. G., Rosman, B. L., & Baker, L. (1978). Psychosomatic Families: Anorexia Nervosa in Context. Cambridge: Harvard University.
Papežová, H. (1997). Poruchy příjmu potravy. Česká a slovenská psychiatrie, 93, 69–75.
Papežová, H., & Uher, R. (2002). Motivační terapie u poruch příjmu potravy II. Klinické ukázky a nástroje. Česká a slovenská psychiatrie, 98, 28–32.
Plaňava, I. (2000). Manželství a rodiny. Struktura, dynamika, komunikace. Brno: Doplněk.
Poněšický, J. (1997). Psychodynamika psychosomatických onemocnění – anorexia nervosa. Praha: Triton.
Riskin, J. (1982). Research on „Nonlabeled” Families: A Longitudinal Study. In Walsh. F. (Ed.), Normal Family Processes (67–93). New York: The Guilford Press.
Simon, F. B., & Stierlin, H. (1995). Slovník rodinné terapie. Hradec Králové: Konfrontace.
Skynner, R. (1995). Family matters. London: Methuen.
Smolík, P. (1996). Duševní a behaviorální poruchy. Průvodce klasifikací, nástin nozologie. Diagnostika. Praha: Maxdorf.
Sobotková, I. (2007). Psychologie rodiny. Praha: Portál.
Vágnerová, M. (1999). Psychopatologie pro pomáhající profese, variabilita a patologie lidské psychiky. Praha: Portál.
Waller, G., Slade, P., & Calam, R. (1990). Family adaptability and cohesion: Relation to eating attitudes and disorders. International Journal of Eating Disorders, 9, 225–228.
Weakland, J. H. et al. (1980). Interaktion. (369–401). Bern: Huber.